Ofélie, plamen v srdci

27. března 2014 v 22:46 | HellieG |  30 Days Creative Writing Challenge
Untitled
z weheartit.com

Hmm..., nevím jestli se povídka vázající se k Shakespearovi počítá za FF, ale jí doufám, že ano :D Je to zároveň můj úkol do češtiny (Napiš Hamleta z pohledu Ofélie)

Z pohledu Ofélie:
Hamleta jsem milovala. Od dětství byl mým nejlepším přítelem, mojí první láskou, malým nehasnoucím plamínkem v mém srdci, který mi i v dobách největšího temna svítil na cestu. Jenže zhasl. Se smrtí otce se můj milý pronc změnil. Už není tím plápolajícím ohněm, který mi dával jistotu, který mě hřál u srdce.

Když byl zabit můj otec, jakoby plamen někdo polil studenou vodou. Z mého Hamleta zbyl jen dým, který mě dusí a vhání mi slzy do očí. Nevím, co mě ranilo víc. Smrt otce nebo fakt, že by byl můj čistý Hamlet schopen zabít.

Abych přebila pach z doutnajících pozůstatků mé lásky, obklopila jsem se vonícími květinami. Jsou tak nevinné jako byl on sám. Je to má poslední připomínka jeho čistoty, která zmizela a vzala s sebou i kousek mé duše.
 

The Islander

27. března 2014 v 22:01 | HellieG |  Drabble


Sebevrah na skále, srdce prázdné má. Pozoruje horizont, čerpá z něj sílu. Sílu pro čin, který v hloubi duše možná neschvaluje, ale na venek ho cítí jako správný. Je již dlouho zapomenut starý můž s podmračenou tváří. Jediné, co cítí je světlo na konci žití, toho bídného žití. Chytá se naděje, že bude lépe. Po živote bude lépe. Bude lépe. Nekonečný prostor a čas, žádný smutek ani bolest. Štěstí po kterém skočí jak malé kotě po klubíčku vlny.
Teď ten starý muž sleduje útes strmý.
"Je příliv" šeptá, "přišel čas." A následuje první krok do prázdna. První z mnoha kroků.

List přečtených knih 2014

25. března 2014 v 15:08 | HellieG
  • Tristan a Isolda
  • Hvězdy nám nepřály
  • Štěstí na dosah
  • Hustej nářez
 


Jsou noci... (polodrabble)

25. března 2014 v 15:03 | HellieG |  Drabble
Inspirováno písničkou od Fun.
Some Nihgts (Intro)

Jsou noci, kdy stojíme sami proti sobě,
utápíme se v temnotách našich myšlenek,
zhýralých myšlenek, zhoubných myšlenek, zlých myšlenek.
Radosti, starosti, všechno nás táhne ke dnu,
ale pak nás jako záchraný kruh pohltí spánek.
Sťastnějším z nás je ho potom dopřáno několik hodin,
chvíle, kdy sbíráme síly, abychom se mohli opět vrhnout do proudu dne.
A znovu se nechat topit.

Odstřelte Putina

5. března 2014 v 20:54 | HellieG |  Básně
Stmívá se mi před očima,
když vidím, jak má domovina
mezi dvěma obry
výhled nemá dobrý.

Jak Mnichov se zdá býti,
a mě je na blití,
když vidím, co vidět nechci.
Historie se opakuje, zmetci!

Já nepoznala zlo, ni válku,
jen z příběhů a na dálku.
Je to blízko, už to začíná,
tak sakra, odstřelte Putina!



Prolog

3. března 2014 v 23:54 | HellieG |  Half Blood Sister

"Ach Tonksová," posteskla si Caitlin. "Je to pravda, že? Vrátil se." mladá čarodějka s rezavými vlasy a zelenýma očima držela v ruce Denního věštce z jehož titulní strany na ni koukal Harry Potter. Velký titulek hlásal: "Chlapec, který lže"

Harry Potter, chlapec, který proslul přežitím útoku Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, nespíš neunesl svůj tragický osud a zbláznil se. V jeho srdci je nejspíš zakořeněná touha po slávě, pozornosti a možná i sebevražedné sklony. V důsledku toho se loni přihlásil do turnaje tří kouzelníků. Sláva, kterou zde ale získal mu asi ale nestačí neboť od konce června zarputile tvrdí, že se vrátil jeho největší protivní, již zmiňovaný Pán zla. Tvrzení tohoto duševně narušeného chlapce chce využít Bradavický ředitel Albus Brumbál, aby převzal moc na ministerstvu kouzel.

pro Denního věštce Rita Holoubková

"Bohužel, už to tak bude." potvrdila posmutněle mladá čarodějka se žvýkačkově růžovými vlasy. "Nevím, čeho se Popletal snaží dosáhnout, když cenzuruje Denního věštce. Jednou se proti Ty-víš-komu bude muset postavit. Ale ten idiot dělá vše pro to, aby si Ty-víš-kdo zvládl sehnat armádu, kterou potom jen málokdo porazí."
"Chtěla bych proti Voldemortovi bojovat!" prohlásila rozhodně Cat. "Při poslední válce mi hodně ublížil. Nechci, aby totéž potkaloi jinné rodiny. Chci se pomstít."
Tonksová sebou malinko škubla, když slyšela, jak její spolubydlící pojmenovává Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit pravým jménem. Vzápětí si však uvědomila, co Cat právě řekla. Chce bojovat!
"Musím si něco zařídit." vyhrkla a spěšně se přemístila.
Cat nevěděla, co si o tom má myslet. Co to do ní vjelo? To už je tenhle týden potřetí, co záhadně zmizela. Snad se brzy dozvím, co za tím je.
Zrzavá čarodějka se znovu zadívala do očí Harryho Pottera. Jakoby už je někde viděla. Za Boha si ale nemohla vzpomenout kde.

Half Blood Sister - rozcestník

3. března 2014 v 23:32 | HellieG |  Half Blood Sister
Její minulost je záhadnější, než si dokáže představit. A její budoucnost...? Jsou to sotva tři roky, co opustila Caitlin Thompsonová Bravickou školu čar a kouzel. Teď vstoupila do Fénixova řádu a její úloha v boji proti Voldemortovi je větší, než si dokáže představit.

Když jí bylo šest let, Voldemort umučil její matku. Před dvěma léty přišla i otce, který jí těsně před smrtí sdělil, že je adoptovaná. Caitlin sice svoji biologickou rodinu najít nechce, ale možná si ji rodina najde sama. Nebo to, co z ní zbylo.

Pokud tuto povídku čtete a chcete ji podpořit, můžete si dát na blog ikonku.

1. kapitola - píše se
2. kapitola - není
3. kapitola - není

1. kapitola - Wilsonův les

3. března 2014 v 22:01 | HellieG |  Místo původu
(pokud jste nečetli předchozí části, můžete to napravit TADY)

Můj život se změnil. Od té doby, co rodiče zjistili, že mi někdo usiluje o život, jsem byla neustále pod drobnohledem. Dost mě to štvalo. Nechávali mě hlídat policií. Po škole mě vyzvedl strážník a odvezl mě rovnou domů. Tam jsme měli bezpečnostní zařízení a já dům vůbec nesměla opouštět.

"Jsem pořád zavřená doma. Chci jít ven. Chci se bavit, chci žít!" křičela jsem na rodiče při jedné z našich roztržek, které se u nás doma pomalu stávaly součástí rodinného života.
"Je to jen pro tvoje dobro Annie. Jedině takhle jsi v bezpečí." opakoval mi táta už po sté stejnou větu.
"Ale jak dlouhou? Jak dlouho se budu schovávat? Věčně?" rozkřikla jsem se. "Už mě to nebaví. Jsem jen ve škole nebo tady. Nemůžu jít nikam s kamarády, nemůžu nic! Připadám si jako ve vězení." odběhla jsem do svého pokoje a zabouchla jsem za sebou velmi hlasitě dveře.

Příští den jsem se rozhodla, že znovu začnu žít. Místio školy půjdu ven. Nikdy jsem si namyslela, že budu pěstovat záškoláctví, ale už jsem to nemohla vydržet. Ve městě jdem nebyla už dlouhou dobu. Moje milované Brno mi chybělo. Po ničem jsem netoužila víc, než posadit se na lavičku v Lužáneckém parku a sledovat lidi běžící kolem, pejskaře venčící své mazlíčky, a nebo jen dýchat čerstvý vzduch ze stromů namíchaný s výpary pohonných hmot z blízké třídy Lidické.

Když mě Pavel (policista, který měl dnes na starost moji bezpečnost) dovezl ke škole, vešla jsem do ní jako obvykle, ale místo abych šla do šatny, zastavila jsem se za rohem. Počkala jsem pět minut, abych měla jistotu, že je Pavel pryč, a potom jsem vyšla ven ze školy. Nebylo to těžké. U nás je běžné, že studenti opuští školu deset minut před zvoněním, aby ještě stihli rychlé cígo.

Vyšla jsem ze školy a ovanul mě vlhký jarní vzduch. Svoboda. Poprvé jsem si skutečně uvědomila, co to slovo znamená. Po několika měsících v izolaci od celého světa jsem ji uměla ocenit. Vešla jsem do Wilsonova lesa. Je to jedno z nejlepších míst v blízkosti školy. Dokud jsem ještě směla žít jako normální teenager, chodili jsme sem po škole s kamarády. Tolik jsme se tu nasmáli. Ale to už je dlouho. Posadila jsem se na lavičku, kde jsme sedávali.

Teď jsem tu sama. Ale aspoň svobodná. Vzala jsem kabelku a vytáhla z ní malou kulatou krabičku. Otočením jsem ji otevřela a nasypala část jejího obsahu na hřbet ruky. Šňupací tabák. Naučil mě na něja kamarád asi před měsícem. Je to úžasný vynález. Obsahuje spoustu nikotinu, neškodí zdraví tolik jako cigarety a navíc stojí jen asi 30 korun.

Pořádně jsem ten hnědý prášek nasála. Začala mě pálit celá hlava, ale trvalo to jen chvíli. Hned po tom nastal kýžený účinek. Dobrá nálada. Pousmála jsem se. Je smutné, že si musím přivodit nikotinem.

Vstala jsem z lavičky a malinko se mi zamotala hlava. Šňupák na mě má nejspíš lepší účinek než alkohol. Omámená jsem se vydala k zastávce směrem do centra. Klopýtala jsem po rozbité cestě na šalinu (hm..tramvaj) číslo 4. Nešlo se mi lehce. Nikotin se na mé rovnováze projevil víc, než by bylo zdrávo. Ale momentálně mi to nevadilo.

Zašla jsem za vzrostlý strom. Ovanula mě slabouolinká vůně (nebo zápach?) něčeho, co bych za normálních okolností určitě dokázala pojmenovat, ale nevýhoda šňupacího tabáku je, že vám absolutně otupí čich. Vůně sílila. A potom... se to všechno seběhlo. Bylo to tak rychlé, že si ani nedokážu vybavit detaily. Vím, že v jednu chvíli mi někdo přimáčknul kus hadru k obličeji. Tehdy jsem ztratila vědomí.

Hvězdy nám nepřály

23. února 2014 v 22:39 | HellieG |  Přečetla jsem
Český název: Hvězdy nám nepřály

Originální název: The fault in our stars

Autor: John Green

Počet stran: 240 stran

Příběh: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě. (http://www.bux.cz/knihy/133308-hvezdy-nam-nepraly.html)





(obrázek z: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Fault_in_Our_Stars)

Strašně dlouho mi ta kniha ležela na stole. Nějak jsem na ni neměla chuť. Myslela jsem si, že to bude, na můj vkus, moc velká slaďárna. Chyba. Tahle knížka je dokonalá. Drží se hesla, které razí moje kamarádka: 'Romantika musí být vyvážená dostatečným počtem mrtvol.'
Přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah. Nebylo to nic těžkého, šlo to rychle. Možná až příliš rychle. Na konci mi bylo vyloženě líto, že to ještě nepokračuje.
V celé knize se můžete setka s úplně odlišným pohledem na svět. Je plná úvah, metafor a krásných citátu, které mám sto chutí napsat si na zdi pokoje. A i když se v této knize řeší poměrně vážná a dost často i smutná témata, člověku se nechce brečet. Naopak, já jsem se dost často i smála.

Prostě vřele doporučuji každému, kdo má rád knížky s hlubokými myšlenkami. A vůbec vás nemusí odrazovat, že příběh je romantický.






 





Ve snu

23. února 2014 v 15:57 | HellieG |  Básně
Jak pírko lehké,
snáší se sen,
na dítě malé,
opuštěné.

Už oči se klíží,
víčka padají
a malé dítě,
s novou nadějí
s úsměvem usíná.

Padá temnotou,
bez strachu,
bez křiku,
bez zbytečného povyku.
Jen úsměv září
na jeho dětské tváři.

Čeká ho opět
svět fantazie,
svět krásy,
pohádkové časy.

Kam dál

Jsem členem: